Timișoara

Centrum kultury celého Rumunska, aneb ranní procházka chladným Temešvárem s obrázky Vlada Țepeșe ve výlohách. Trochu lituju, že jsem si talířek s Draculou nekoupila, ale aspoň mám další důvod vrátit se do Rumunska.

A mé dojmy? Viděla jsem multikulturní město s pravoslavnou i římskokatolickou katedrálou, starou synagogou a překvapivě různorodou skupinou lidí. Čekala jsem, že tam budu potkávat takové ty pravé "cikánské" Rumuny, ale osoby, které se ve městě pohybovaly, nám byly podivně podobné. Stejně se oblékaly, stejně vypadaly, dokonce byly i stejně uspěchané! Vsadím se, že ani nepostřehly můj vykulený výraz a ten opravdu stojí za to. Kdo to ví, potvrdí.  

Prošli jsme si historickou část města od Piața Victoriei, přes Piața Libertatii až na Piața Unirii. Ano, tyto názvy jsem si právě vygooglila, ale to není důležité. Navštívili jsme trh květin a hned naproti stojící tržinici všeho možného. Ohodnotili jsme s Evkou kvalitu rumunských brambor, celeru a mrkve a vydaly jsme se na sraz s ostatními ospalci, které probudil chladný vzduch ve městě.

Poslední zastávku jsme si dali u Sochy Jana Nepomuckého na Piața Libertatii. Pak jsme prošli pár uliček lemovaných domy s oprýskanou omítkou, krámky s hromadou cetek, pro které mám nezměrnou slabost a nebýt chladné logiky, neměla bych doma nic jiného, a zakotvili jsme v Parcul Civic.

V parku jsme se seznámili takřka v rodinném kruhu. Podávali jsme si vzájemně ruce a představovali se. Za pět minut jsem si stejně nepamatovala ani třetinu lidí, ale jeden pán mi řekl, že mám hezké jméno. Samozřejmě, že já to jeho už neznám... Nicméně, byl to velmi milý muž.

Co říci na závěr aneb jak se píše v seminárkách... Závěrem lze konstatovat, že Temešvár je město mnoha tváří odrážejících se v architektonickém obraze historických budov  a ikdyž celé moje tělo zoufale volalo po horké kávě, stálo zato si ho projít a pokochat se dějinami.