Terra Nostra

Čarokrásné prostředí ostrova São Miguel okouzlilo v 18. století amerického kupce Thomase Hicklinga natolik, že zde nevědomky položil základy věhlasné botanické zahrady. Došlo k tomu tak, že si tady začal budovat svou letní rezidenci. A protože se nacházíme v údolí Furnas, které se vyznačuje opravdu velkou geotermální aktivitou, vybudoval před rezidencí termální bazén s ostrůvkem a okolo vysázel stromy dovezené ze Severní Ameriky. Tohle byl začátek zahrady Terra Nostra, jak ji známe dnes. O pár let později koupil pozemek vikomt da Praia, který nad termálním bazénem postavil dnešní Parkový dům a vybudoval vodní plochy, háje a květinové záhony. O další úpravy v podobě jezírek, jeskyně, výsadby datlovníků, palem a dalších druhů rostlin dovezených z různých koutů světa se zasloužil britský zahradník Milton. Před druhou světovou válkou byl park zanedbáván až do doby, než ho zakoupila společnost Terra Nostra a vyzvala skotského zahradníka Johna McInroye, aby dohlížel na jeho obnovu. Tehdy byla plocha parku rozšířena na jeho současnou velikost 12,5 ha.

Od té doby byl park několikrát rekonstruován v rámci výsadby nových dřevin a rostlin, geotermální bazén byl rozšířen a dnes je oblíbeným turistickým lákadlem. Ano, v této kalné vodě se můžete vykoupat. Není to žádný zabahněný rybník, ale železitý termální pramen o teplotě 35 - 40 °C. Okoupat se tady mě lákalo víc, než skočit do Atlantiku, protože jsem si připadala jak v Indii u řeky Gangy.

První jsme se ale vydali na tour de park. Po zaplacení vstupného jsme dostali mapky a vyrazili jsme. Kousek za vstupní bránou je po levé straně hotel Terra Nostra, kde si můžete dát kávu a něco dobrého k jídlu. Padlo rozhodnutí, že se tady stavíme až naposled. Pokračovali jsme tedy dál k obrovskému termálnímu bazénu, který mi připadal jako hlavní dominanta parku. Byl narvaný lidmi jak ve vodě, tak kolem bazénu. Voda mě lákala k hupsnutí, i když jak už jsem říkala, někoho svým zbarvením spíše odrazovala. ¨Musela jsem ale odolat, protože se řeklo, že nejprve se jde do parku.

Obešli jsme bazén zprava kolem převlékacích kabinek a pak jsme se octli v úplně jiném světě... Jak mě tohle nebere, tak tady jsem fakt zírala. Připadalo mi, že každou květinu, keř nebo strom vidím poprvé v životě. Vůbec nevím, co jsem to vlastně viděla, ale určitě jsem měla vidět liliovníky, sekvoje, jinany, tisovce, blahovičníky a kamélie, jejichž zdejší sbírka je jednou z největších na světě. Potom samozřejmě hortenzie, ty jsem dokonce poznala, sbírku kapradin, lekníny, vavřín, ibišky, bromélie, vrbinu azorskou a spoustu dalších a dalších druhů rostlin a stromů.

V jednu chvíli jsem procházela kolem hortenzií, pak jsem odbočila z hlavní trasy nějakou "lesní" stezkou a octla jsem se v pralese obrovských stromů, které sotva propouštěly sluneční paprsky. Další odbočka mě zavedla k památníku vikomta da Praia, který je obklopen kanárskými datlovníky. Posléze jsem došla do místa, kde jako by úřadoval Stříhoruký Edward. Byly tam sochy opice, různých ptáků a pštrosů. Nad parkem se tyčí altánek, pod kterým je jezírko s ostrůvkem a lekníny. Je možné dostat se doprostřed jezírka po kachličkách, ale raději nefoťte, ty mezery mezi kachličkami jsou docela zrádné. Za jezírkem je pod mostem uměle vybudovaná jeskyně, taky pěkný počin.

Naši túru jsme zakončili u dalšího jezírka s dlabancechtivými rybami a kačenami. Pak už naše kroky vedly zpět k bazénu, vlastně do fronty u převlékacích kabinek, kde jsme nahodili plavky tak rychle, jak nám to dav dovolil a začali jsme hledat místo u vody. Vyhlédli jsme si jedno sympatické pod stromem, které jsme měli pod kontrolou i z vody, přehodili jsme batohy ručníkem a šlo se plavat.

No, plavat... To jsem opravdu nadsadila, protože při takové teplotě vody se fakt plavat moc nedá. Podle mě každé tempo zvyšuje riziko vzniku infarktu... Čím více jsem se hýbala, tím horší to bylo. Když jsem pak vycházela ven, byla jsem celá rezavá a z plavek jsem to už nedostala. To je ale nutné riziko koupání v železité vodě. Každopádně úkol splněn, fotky udělány, nikdo mi už nikdy neodpáře, že jsem tam opravdu vlezla.

Po dostatečném nahřátí našich kostí, jsme se vydali s věcmi zpět ke kabinkám a pak už do hotelu Terra Nostra, kde jsme si dali ledovou kávu a vstřebávali jsme atmosféru celé botanické zahrady už z úplně jiného úhlu.