Monte Vesuvio 1 281 m n.m.

Pro někoho tajemná a tichá hora, doplňující panoramatický pohled na Neapol. Pro jiného zlověstná masa lávového kamene, která se může kdykoli probudit. Vesuv prý spí. Údajně by nemělo hrozit nebezpečí a pokud ano, včas by to měly zachytit seismografy kolem kráteru a celého masivu. Až zpětně mi došlo, že nám celou dobu tahle sopka vlastně doutnala pod zadkem...

Dříve vedla ke kráteru lanovka, ale po posledním výbuchu v roce 1944 už musí každý po svých. Zájezdové autobusy vás vyvezou až na horní parkoviště, asi kilometr od vstupu do přírodní rezervace. Ale dostat se nahoru na Vesuv není zase až tak snadné, jak se na první pohled zdá. Při výstupu se boříte místy až po kotníky do sopečného marastu, každý krok se stává jaksi těžší. Je to něco jako chůze v sypkém sněhu. Občas to i docela klouže, takže si musíte dávat pozor, ať se neodřete o ostré kameny. A o tom, jak černé máte potom nohy, se bavit vůbec nebudeme. Každopádně po celou dobu je cesta k vrcholu lemována masivním dřevěným zábradlím, takže se můžete kdykoli přidržet, nebo se při odpočinku jen tak opřít.

Po zaplacení se můžete kolem kráteru pohybovat po vyznačené trase. Je povoleno obejít asi polovinu kráteru, pokud si ovšem zapatíte průvodce, vezme vás i na některá obyčejným turistům nepřístupná místa.

My jsme měli při výstupu zataženo, což bylo možná i dobře. V horkých letních dnech to musí být dost vyčerpávající. Výhledy nebyly nic moc, Neapolský záliv se halil do mlžného oparu a Pompeje aby jeden pohledal. Mimochodem, když jsem zjistila, jak daleko jsou Pompeje od Vesuvu, dost mě to překvapilo. V Neapoli měli tehdy opravdu štěstí, že to bouchlo na druhou stranu...

Kráter samotný mi nepřipadal nikterak hluboký, ale spíše obrovský. Když jsem zahlédla doutnající místa, s vyraženým dechem jsem si říkala: " A cos čekala? Vždyť je činná..." Je to ale fakt zvláštní pocit, který si uvědomíte, až jste nahoře. Tedy... Bavíme se o mně... Vy to možná budete mít jinak.

Každopádně Vesuv vážně působí majestátním dojmem. Když jsem procházela kolem rozeklaných špičatých kamenů, které lemují téměř celý obvod kráteru, vybavily se mi obrázky ničivých sopek z knihy Cesta do Pravěku. Jako malá jsem jí listovala a tajil se mi dech. Dnes se mi tají dech vlastně až při psaní tohoto článku. Ta představa, že sopka může vlastně kdykoli bouchnout...

Ať už je to jak chce, výstup na Vesuv stojí za to a já si ji odškrtávám ze seznamu navštívených míst. Vy, kteří se tady teprve chystáte, věřte, že je to fakt zážitek. Pod kráterem se můžete občerstvit a koupit si kvalitní a velmi chutné víno přímo z vinic ze svahu Vesuvu. Taky pár suvenýrů a cetek na lednici, já si z cesty vždycky nějakou přivezu. No a až budete nahoře, rozhodně nepřemýšlejte, co dřímá pod těmi nánosy země, štěrku a prachu...