Korita Mostnice
Rozeklaný kaňon pod Triglavem, jímž se prodírá dravý tok řeky Mostnice a vytváří roztodivné skalní útvary. Takový byl začátek našeho třídenního tripu ve Slovinsku. Zúčastněné osoby - já, Evka a Ondra. Bylo to náročné a vysilující, deštivé, místy možná až mrazivé, ale rozhodně jsme si to užili na maximum.
Ve čtvrtek ráno jsme dorazli do Slovinska na Rudno Polje, kde jsme vysadili skupinu odvážlivců chystajících se dobýt nejvyšší vrchol Triglav. Naše skupina cestovala dál do Staré Fužiny k Bohinjskému jezeru, odkud jsme měli podniknout první náročný výstup. Protože nám počasí přálo a čas byl taky příznivý, vydali jsme se zkouknout soutěsku řeky Mostnice.
Lesní cestou podél koryta jsme došli ke stánku, kde se vybíralo vstupné. Myslím, že na osobu to dělalo 3 €, ale dostali jsem skupinovou slevu, takže to hodilo nějakých 2,70 €. No jo, vstupné se dneska vybírá prostě všude.
Bagáž jsme nechali u vstupu a nalehko jsme vyrazili do útrob horského kaňonu. Nabízely se nám krásné přírodní scenérie. Voda byla průzračná, čistá a ledová. Padlo pár tipů, kolik by asi mohla mít stupňů. Tak je to, přátelé kolem desítky a to jsou pořád letní měsíce. Ale co by člověk taky čekal v horách, že ano.
Korita Mostnice je jedním z rájů slovinského canyoningu. Že nevíte, co to je? Hmmm, tak já vám to řeknu. Jedná se o adrenalinové prostupování horských říček, řek a potoků po proudu. Protože většina takových vod protéká kaňonem, název je jasná páka. Takže ve zkratce...navlečete se do neoprénu, dáte si helmu, horolezecký sedák, batoh, lano, foťák, samozřejmě vodotěsný a můžete vyrazit. Kdo pořád tápe, může si na youtube pustit video "Užít Slovinsko". Je tam pasáž právě o canyoningu. Věřím, že první vodopádový tobogán do ledové vody musí být skvělý zážitek...
Pokračovali jsme soustavou úzkých soutězek a dřevěných můstků až k nejvýznamnějšímu skalnímu útvaru, který byl pojmenován jako Slonček. S trochou představivosti fakt připomíná malého slona vylézajícího z vody. Nevím, jak to přesně vypadá, když je Mostnice rozvodněná. Každopádně je to místní rarita, takže by byla škoda nepodívat se sem, když už budete mít cestu kolem.
Celá soutězka je docela pestrá a členitá. V jednu chvíli jsme šli jen lesními stezkami vedle klidně tekoucí říčky. Během okamžiku se ale proměnila v dravou řeku, která pod námi divoce bouřila v kamenných hrncích a zpěněně vytékala ven, aby se mohla zklidnit v hlubokých průzračných tůních. Potom se řeka rozleje a vytvoří široké koryto, kterým peřejovitě protéká a rozráží se o vyčnívající kameny. Na celou scenérii z dálky dohlíží majestátně stojící Triglav. Prostě krása...
Je fakt, že místy si vůbec nepřipadáte jako někde v horách. Když vegetace zhoustne a dole se drží mlžný opar, máte pocit, že jste někde v tropech. No, dobře... To jsem trochu nadsadila, ale rozhodně se cítíte jako v jiném klimatickém pásmu.
U Slončeka jsme se museli otočit a vrátit, protože jsme museli nastoupat 1 350 m. Takže jsme došli k báglům, převlíkli se do kraťas a s nádechem jsme vyrazili hlouběji do Julských Alp.