Königssee

Jen tak na skok jsme se vydali malebným zákoutím bavorských Alp rovnou k nejhlubšímu německému jezeru Königssee. Právě se nacházíme ve výběžku vnořeném do rakouského území u Salzburgu, v Národní parku Berchtesgaden. A jak to vypadalo přímo v Schönau am Königssee? Představte si tiché probouzející se přístavní městečko a jezero uvězněné mezi horami, jejichž vrcholky jsou stále zasněžené a odrážejí dolů do údolí sluneční paprsky, které se zpětně lámou o vodní hladinu. Romantika, pohádková krajina, božský klid. Chybí tomu už jen svíčky...

Navzdory tomu, že byla sobota, nepotkali jsme u jezera moc lidí. Nad Königssee se totiž pyšně tyčí Kehlsteinhaus, Orlí hnízdo, horské útočiště neblaze proslulého Adolfa Hitlera, a davy lidí směřují právě tam. My jsme to tady proběhli taky jen letem světem, ale o to víc jsme si to užili.

K jezeru jsme šli cestičkou lemovanou obchůdky se suvenýry, hotely a restauracemi. Semotamo jsem stihla zaregistrovat nějakou zajímavost, ale spíš jsem se zaměřovala na okolní hory. Jezero leží pod horským masivem Watzmann. Nejvyšší hora masivu je Gross Watzmann, druhá nejvyšší je Watzmannfrau a zbývající skupinka menších vrcholků se označuje jako Watzmannkinder. Chcete vědět proč? No protože...

...se k této oblasti váže stará lidová pověst. König Watzmann byl surový zuřivec, po jehož boku stála neméně zlá choť a podle toho také vychovávali svých sedm dětí. Král byl tak krutý, že se dokázal smát, když jeho psí smečka trhala na kusy pastýřskou rodinu. Po tomhle už s králem neměl slitování ani Bůh. Zaburácela bouře ve výšinách, zakvílelo vytí v propadlinách, a lovečtí psi krále, královnu i jejich sedm dětí zardousili. Jejich krev stékala do údolí a jejich mrtvá těla vrostla do skály. Od té doby Berchtesgadensku dominuje toto masivní pohoří, jakožto připomínka dávných dob...

Další nepřehlédnutelnou horou je Grünstein s bílou boudou na vrcholu, která turistům poskytuje úkryt při náhlých změnách počasí, v případě vyčerpání nebo slouží k odpočinku. Hora je prý technicky dost náročná, takže je nutné osvojit si  před výstupem lezecké dovednosti. Prostě to není žádná sranda, děcka!

Plavba lodí po Königssee bohužel nebyla v plánu, proto jsme jen koukali na skupinku lidí, kteří se sešli na molu a čekali, až je kapitán vezme na palubu. Nijak výrazně mě to nemrzelo, jelikož jsme měli ten den v plánu ještě spoustu dalších věcí a navíc jsme si mohli prohlédnout okolí. 

Poprvé v životě jsem viděla zastřešené doky, upřímně jsem v první chvíli ani netušila, na co se to vlastně dívám, ale protože jsem bystrá jak bystřina i po probdělé noci v autobuse, přišla jsem na to. U jezera je také Eisarena, jejíž součástí je bobová dráha. V zimě musí Königssee vytvářet s okolím zajímavý kontrast, protože prakticky nezamrzá. Nejspíš to způsobuje hloubka jezera, každopádně je to další plusový úkaz pro tohle místo.

Po prohlídce okolí jsme si vypili pivo na parkovišti, samozřejmě plecháč, protože to přece na túře musí být a vydali jsme se dál do nitra Alp. Toliko k Berchtesgadensku a Königssee a mějte se se mnou krásně u dalšího článku.