Gruta do Carvão

Vypadalo to docela nenápadně, pak nám ale dali helmy a po schodech jsme sestoupili do největšího lávového tunelu na ostrově São Miguel. Bylo hrozně zvláštní stát na místě, kde se před několika tisíci lety valila láva. Nebo magma? Asi jsem nikdy nepochopila rozdíl...Kdo chce, vyhledá si.

Ale teď to nejdůležitější. Sešli jsme se na Avenida Antero de Quental v Ponta Delgada u hlavního vstupu do parku Jardim António Borges. Pak už si jen pamatuju, že jsme šli pořád na západ, až se před námi objevilo něco jako vjezd a nenápadná budova s železnými dvěřmi a okenicemi. Že jsme tady správně, prozrazoval nápis Gruta do Carvão.

Koupili jsme lístky, rozdělili se do dvou skupin a mohlo se vyrazit. Vstup je povolen pouze s průvodcem a můžete si vybrat krátkou nebo dlouhou trasu. My jsme zvolili tu krátkou, trvá skoro 45 minut a je dlouhá 200 metrů.

Počkali jsme na naši průvodkyni a pak jsme pomalu začali sestupovat po schodech dolů do "šatny", kde jsme dostali bílé síťky na hlavu a pak přilby, čistě kvůli bezpečnosti. Terén uvnitř je dost nerovný a taky ostrý, strop vypadá jak obrácené velehory, a tak nikdy nevíte, kde se uhodíte. Došli jsme do nejvýše přístupné části Paim, která je tunelem rozdělena na sever a jih. Systém tubusů sekce Paim vede od Rua da Saúde v Arrifes až po Rua do Paim. Nad ním jsou převážně zemědělské oblasti, některé obytné budovy, ale severní část leží pod dálnicí. Druhou sekcí je Rua de Lisboa nebo taky Secadores de Tabaco, protože vede mimojiné pod budovami továrny na výrobu tabáku. Tato část byla v minulosti tabákovou společností využívána jako sklad a její stěny jsou uměle zpevněny. Prozatím je veřejnosti nepřístupná, ale uvažuje se o jejím otevření, takže možná budete mít víc štěstí než já. Nejvíce zdevastovaným úsekem je třetí část Rua do João do Rego, vedoucí pod obytnou oblastí stejnojmenné ulice a místním cukrovarem. Nejmenší částí je Rua José Bensaúde, která pravděpodobně ústí do Atlantiku, protože hladina stojaté vody se tady mění v závislosti na hladině oceánu.

Uf... Takže historickou vsuvku máme za sebou a jdeme konečně na návštěvu...

Uvnitř byl hrozně zvláštní zápach, žádný sirný odér, spíš něco ve směsi, která se ani nedá specifikovat. Teplota se pohybovala asi kolem 15 °C, což byla příjemná změna oproti venkovnímu vedru. Na zemi byly velmi tvrdé a ostré výstupky a až na tlumené osvětlení a výkonnou baterku naší průvodkyně byla všude úplná tma. Rozhodně to ale NEBYLO jako v běžné jeskyni, kterou všichni známe. Bylo to jiné, zvláštní, takové temnější. Prostě tohle je lávový tunel.

Dozvěděli jsme se, že tato lávová jeskyně je v porovnání s jinými ještě mimino, protože je stará jen 10 000 let. Takže přátelé, hlavu vzhůru. Kdo tvrdí, že v padesáti už má život za sebou, nenechte se zmást, dle mých výpočtů nejste ještě ani za půlkou...

Průvodkyně nám vysvětlila, že doslovný překlad Gruta do Carvão je Uhelná jeskyně. Není to proto, že by se zde těžilo uhlí, ale podle černého zbarvení lávových stěn. V minulosti to tady bylo doslova zasypáno odpadky, které sem lidé házeli uměle vytvořeným otvorem ve stropě. Prostě to pro ně byla jen další jáma s kamením. V roce 2006 odtud vynesli 22 tun odpadu, který dosahoval až ke stropu lávového tubusu, a otvor zahradili zdí, aby se to už neopakovalo.

Lávový tunel jako takový nemá žádnou endemickou jeskynní faunu, ale samozřejmě se tady vyskytují biologické druhy schopné přežití v nehostinných podmínkách. Tápete, co by to tak mohlo být? Napovím, že jsou to mí nejlepší přátelé. Ano! Pavouci! To je správná odpověď... Až na konci výkladu jsem se dozvěděla, že existuje pojem "jeskynní pavouk" a docela to otřáslo mým sebevědomím. Nicméně, neutekla jsem! Jednak to bylo trapné a druhak už jsme stejně končili.

Každopádně kromě zvířátek tady taky prorůstají z povrchu kořeny a na stěnách se občas vyskytují bakterie v podobě biofilmu. Byli jsme poučeni, že se nemáme dotýkat stěn, protože to je jeden z důvodů, proč se v jeskynním systému tyhle potvůrky vyskytují a vlastně tím celé prostředí lávového tubusu narušují. Na úplný závěr nám bylo sděleno, že si můžeme objednat delší prohlídku do útrob tunelu, ale to už je plazení se úzkými otvory a protahování těsnými prostory značka "pro klaustrofobiky naprosto nevhodné".

Poděkovali jsme, odevzdali jsme přilby a síťky, které mi nekompromisně připomněly období kovidu a vylezli jsme ven na denní světlo. Dole je fakt úplně jiný svět...