Do jeskyně Vrelo kaňonem Treska

Kaňonem Treska, který mezi svými stěnami svírá jezero Matka, jsme se dostali až k jeskyni Vrelo, v níž kdysi meditovali mniši a snažili se tak přiblížit Bohu. Dnes už tam uvidíte jen netopýry a nadšené turisty. Protože je kaňon Treska asi jen 17 km od hlavního města Skopje, je tato lokalita všeobecně známá a také dost vyhledávaná. Samozřejmě převážně v létě.

Můžete se setkat také s názvem kaňon Matka, a dokonce v Makedonii jsou ukazetele, které odkazují na místo pod tímto názvem. Pravdou je, že kaňon vyhloubila řeka Treska a jezero Matka je uměle vytvořenou přehradní nádrží. Takže vlastně oba názvy jsou oficiálně přípustné. V kaňonu se nachází velké množství jeskynních systémů, a to nejen ve skalách, ale také pod vodou. Mnohé z nich jsou přístupné pouze na lodi, stejně tak, jako jeskyně Vrelo, kam jsme měli namířeno. Lákadlem jsou samozřejmě také starobylé pravoslavné kostely, které jsou postaveny ve strmých svazích kaňonu. Asi nejznámější je Sv. Nikolaj a podle toho, co jsem četla, je výstup k němu docela náročný. Dole u jezera je zase kostel Sv. Andrej, ke kterému se dá dojet autem, ale lepší je zaparkovat asi kilometr pod přehradou a dojít si k němu pěšky. Budete mít možnost projít se kolem přehradní hráze a nakoupit si spoustu tretek nebo jídla ze stánků na břehu jezera. Dělají výbornou pečenou kukuřici.

Sv. Andrej se nachází hned u přístaviště lodí, společně s několika restauracemi. Tady jsme si koupili lodní lístky a vydali jsme se s asi nejmladším kapitánem k jeskyni Vrelo. Je fakt, že tu naši bárku ovládal jako starý zkušený pirát a bezpečně jsme se s ním doplavili k cíli.

Jeskyně Vrelo je nejhlubší podvodní jeskyně na Balkáně a prý dost možná i na světě, protože nikdo zatím nezná její celkovou hloubku. Když jsme u jeskyně vylézali z lodi na můstek zakotvený ve skále, říkala jsem si, že to snad nemůžu dát. Projít přes už tak dost vratkou příď a trefit krok na to cosi přede mnou, mi připadalo nemožné. Ale náš malý kapitán se mužně postavil na příď, připraven všechny jistit, takže jsem začala být naprosto klidná. Ve vodě jsem neskončila, dokonce jsem úspěšně zvládla i cestu zpět do lodi.

V ceně lodního lístku je i vstup do jeskyně, nemusíte platit nic navíc, nebojte. Jeskyně samotná má dvě části. Jednu podvodní, kam se bez potápěčské kombinézy jen tak nedostanete, a druhá je povrchová, tedy ta, kde se normálně pohybujete. My, běžní turisté prostí neoprénu, jsme obdivovali bohatou krápníkovou výzdobu, netopýry a podzemní jezera, kterými jeskyně disponuje. Uvnitř jeskyně je to nasvícené všemi možnými barvami, a když se k tomu přidá ještě nejistý krok v sandálkách po kluzkých kamenech, připadáte si, jak na vydařené diskotéce... Celková prohlídka nám zabrala tak maximálně půl hodiny, ale rozhodně to stálo za vidění.

Při zpáteční cestě nás kapitán vylodil u místa, kde se dá okoupat. Varovali nás, že je tam ledová voda a já jsem samozřejmě dělala ramena, že jako ok, to zvládnu, jsem přece holka ze severu. Takže přátelé... smočila jsem se maximálně po kolena a pádila jsem ven, jak namydlený blesk. Ovšem byli mezi námi i opravdoví velikáni, kteří tam odvážně naskákali. Jenže aby se zahřáli, nemohli přestat plavat.

Mezitím co voda byla plná zběsile máchajících ruček a kopajících nožek, my srabáci jsme pozorovali ještěrku na kamenné zdi. Asi za hodinu nás vyzvedli loďky a vypluli jsme zase zpět do přístavu.