Banát

Banát, kousek česka tisíc kilometrů od nás. Trek Rovenskem, Gerníkem a Svatou Helenou v období Velikonoc. Kdo nezažije, nepochopí.

Celá poznávačka se pro mě nesla v duchu "život začíná tam, kde končí vlastní komfort". Je až k nevíře, co všechno bereme jako samozřejmost. A ti lidé to nemají.

Když jsme se dozvěděli, že máme u našich krajanů vodu, byli jsme překvapení a ve chvíli, kdy jsme zjistili, že je teplá, bylo to jako v ráji. Lidé jsou neuvěřitelně milí, upřímní a pohostinní a to jejich jídlo! Ještě teď mám omámené chuťové pohárky. Veškeré potraviny jsou bio, protože co si sám vyrobíš, to prostě jíš. Chcípne ti kráva? Jsi v háji, nemáš mléko rovná se sýr rovná se máslo apod. Na druhou stranu pálí až sedm set litrů slivovice ročně, která je teda v porovnání s naší poloviční, což je dobře, protože bych tam pod stolem ležela ještě dnes.

Nespornou výhodou je, že se tam člověk domluví krásnou čistou češtinou. Dalším bonusem je, že na tyhle treky jezdí bezva lidi se smyslem pro humor, kteří se vám vryjí do paměti a mnohdy získáte přátele na celý život...

Odvezla jsem si zážitky, které nedokáže nikdo a nic přebít. To je prostě ten pocit KDYŽ.......................

Ten pocit, když vám v noci vyhasnou kamna a vy nemáte peřinu, když vás stará babča veze na čtyřkolce do hospůdky a pořádně tomu přitne, když vám Fík neustále opakuje, že jídlo už bude hotové, když vás cestou na záchod zastaví kamarád a trvá na tom, že se musíte napít jeho piva, když na vás štěká divoký pes, když jen tak sedíte na louce s Evkou, Helčou a Ášou, nebo když sledujete západ slunce a pod vámi tiše protéká Dunaj. 

Banát je srdcová záležitost a vysoce návyková věc. Střídá se tam krása s bídou, radost i strach, nouze a zároveň nesmírné bohatství tamních lidí. Jednou se tady vrátím a jednou o tom napíšu další článek.